Koncem září se v litoměřickém Jachtklubu sešla velmi nadějná parta mladých architektů a architektek. Domluvili se společně na pravidlech, která jim dávala smysl dodržovat a to proto, aby jim spolu bylo dobře a mohli spolupracovat na zadaných projektech. Tu a tam jim to „ujelo“, ale v celku se jim je dařilo respektovat. Došlo také k návrhu změny u jednoho z pravidel. Pravidlo je o tom, že se máme zamyslet před tím, než něco uděláme, zdali to neohrožuje nás, ostatní nebo nějakou věc. Navržená formulace změny zní „Nedělejte zbytečné věci. Všechno, co je blbě, je zbytečný“, což zvažujeme, neboť formulace je to výstižná. 😊

Tři týmy našich architektů prozkoumali Centrum Litoměřic skrz naskrz, aby se zorientovali a našli podle fotografií památkově chráněné objekty. Každá skupina měla najít čtrnáct až šestnáct objektů. A to už se něco naběháte. Původně byla tato akce navržena a připravena stavebním historikem a etnografem panem Kamilem Podroužkem, který nám na poslední chvíli onemocněl, takže výklad k jednotlivým budovám máme odložen na jindy 😊. O to zajímavější bylo vnímání pozic a rolí v jednotlivých skupinách, jejich proměny, drobná nedorozumění, prosazování se nebo naopak přizpůsobování. Každá skupinka svou spolupráci prožívala jinak. Rozložení rolí bylo leckde překvapivé. Výstup? Je dobré si nejprve pořádně prohlédnout všechny obrázky a mapu, zjistit, není-li více objektů v jedné ulici, navrhnout trasu a vyrazit. V případě nečekaných změn je třeba změnit strategii a v každém případě udržovat dobrou náladu.

 

Můžeme si vytisknout dům?

V průběhu týdne jsme se zlehka dotkli toho, jak znázornit 3D prostor na ploše papíru, ležícího na stole nebo na zemi, každopádně ve 2D. Hodně jsme u toho skloňovali slovo „perspektiva“, ať už při kreslení pohledu na městskou ulici končící kdesi v dálce nebo při představě perspektivy ptačí.

Umíte si představit, že si svůj dům vytisknete na 3D tiskárně? My už jo. A to díky architektovi Jakubovi Pleyerovi, který se výzkumem a konstruováním takové tiskárny léta zabývá. Společně s ním jsme řešili otázky a problémy týkající se konstrukcí těchto tiskáren a na obří plachtu kreslili společný plán budov a strojů samostatně tisknoucích budovy na nějaké cizí planetě. A hodně nás to bavilo.

Také už víme, co je to teselace. Pokud se snažíme rovinu zaplnit beze zbytku rovinnými obrazci, pak hovoříme o mozaice, dlažbě nebo tzv. teselaci. Zjistili jsme, že to lze udělat s rovnostranným trojúhelníkem, čtvercem a pravidelným šestiúhelníkem. Z nepravidelných n-úhelníků pak libovolným trojúhelníkem a čtyřúhelníkem a některými konvexními pětiúhelníky a šestiúhelníky. Sedmi a víceúhelníky už nejde rovnou plochu vyskládat tak, aby se dlaždice nepřekrývaly nebo naopak nevznikl volný prostor. Kromě periodických teselací existují i teselace neperiodické (aperiodické). To jsou takové, v nichž se opakuje konečný počet tvarů dlaždic, ale nenalezneme žádnou opakující se část. Jednou z takových je i Penrosova teselace, která vykazuje velmi úzký vztah ke struktuře kvazikrystalů. Podlaha naší učebny se nám tak od brzkého odpoledne postupně plnila poctivě nastříhanými n-úhelníky matematikem Víťou Štemberou, skoro až do úplného vyčerpání našich fyzických i mentálních kapacit 😊 Víťa nám také donesl kus tramvajové koleje, resp. příčný řez asi tak 7 cm silný, jehož tvar byl pro většinu z nás hodně nečekaný a rozhodně nás hned nenapadlo, co to vlastně je.

 

Že je Terezínská pevnost zajímavou stavbou jsme předpokládali asi všichni, ale že je až tak úžasnou, propracovanou a perfektně vymyšlenou někteří ani netušili. Uchvátila nás ale všechny. Od hvězdicovitého půdorysu, přes systém zavodňovacích kanálů až po neuvěřitelné délky a různé úrovně a funkce podzemních chodeb. Pan průvodce trpělivě odpovídal na všechny naše zvídavé dotazy. Po prohlídce táborák v jednom z méně frekventovaných zákoutí a konečně! několik dnů slibovaná zmrzlina 😊 Zpáteční cesta byla úplně nejvíc za odměnu. Svezl nás lodí pan převozník, pendlující mezi Litoměřicemi a Terezínem, a to až na „naše“ molo na Jachťáku.

 

V závěru týdne jsme tentokrát, jako výstup, ztvárnili ve dvojicích scénky inspirované kapitolami z úžasné knihy pro mladé a hravé architekty „Od jeskyně ke katedrále“. A tak jsme se dozvěděli, jak vznikly ozdoby na Dórských a Iónských sloupech, jak pravěcí lidé zdobili své jeskyně nebo spíše převisy nebo jak a proč se stavěly vnější opěrné systémy u gotických katedrál.

 

Metodou instrumentálního uvědomování jsme tentokrát procházeli rozděleni do dvou skupin, zopakovali jsme vlastnosti čtverců a trojúhelníků, pojmy vodorovnost a svislost, spojovali jsme body, vytvářeli následovali a měnily své strategie.

 

Pokud bychom se mohli proměnit v budovy nebo jiné architektonické prvky, byli bychom mrakodrapy, vesmírné laboratoře, Terezínská pevnost, kočičí chovná stanice, srub v lese, klášter, Vila, park, nejdelší schody na světě či Socha Svobody.

 

Skupina se tentokrát sešla opravdu skvělá, byli jsme samostatní i spolupracující, přemýšliví, zodpovědní, ale i radostní a hraví. Provázelo nás minimum mraků a neskutečně mnoho slunce, a to obrazně i skutečně 😊

 

Děkujeme všem mladým architektům, lektorům, rodičům i sami sobě.