Co všechno se skrývá pod povrchem sopky? A co se někdy hromadí pod povrchem v nás samotných?
Právě na tyto otázky hledali BADatlové odpovědi během srpnového týdne „Soptím, soptíš, soptíme aneb Sopky Českého středohoří“ v Litoměřicích. Téma sopek se během pěti dnů proměnilo v mnohem širší bádání o vzniku a proměnách krajiny, horninách, pohybu i o tom, jak pracujeme s vlastní energií, emocemi a napětím.
Děti experimentovaly, modelovaly sopečnou krajinu v interaktivním sandboxu, vydaly se do Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR i na geologickou expedici na Radobýl. Vyzkoušely si také, jak může být cestou k „vysoptění“ pohyb, a během celého týdne měly prostor pro společné sdílení, reflexi a vlastní objevování.
Jak celý týden probíhal a co si z něj BADatlové odnesli? Více už v souhrnné zprávě lektorek.
Když jsme do tohoto BA-Datelského týdne vstupovali, byli jsme sami zvědaví, co všechno nám téma sopek vlastně přinese. Brzy se ukázalo, že to zdaleka není jen o lávě a výbuších… Dozvídali jsme se nejen o fungování naší planety, ale i o nás samotných. Protože stejně jako sopka ukrývá pod povrchem obrovskou energii, i my někdy potřebujeme najít způsob, jak pracovat se svými emocemi, napětím a vlastní silou.
Tentokrát se k nám připojili čtyři noví BA-Datlíci, a o to větší radost jsme měli z toho, jak rychle se podařilo vytvořit fungující partu. Nováčci postupně našli své místo a zkušenější BA-Datelé jim byli báječnými průvodci.
Hned v úvodu týdne jsme si povídali o tom, že i člověk může někdy „soptit“ – když se v něm hromadí emoce nebo napětí. Společně jsme přemýšleli a sdíleli, kdy je důležité věci zpracovat v sobě a kdy naopak najít bezpečný způsob, jak je pustit ven.
Na několika stanovištích jsme pak zkoumali vznik sopek i proměny krajiny. Vytvářeli jsme vlastní sopečné kaldery, pomocí pokusu s Colou a Mentoskami jsme si ukázali roli plynů při sopečných výbuších a zamýšleli jsme se nad tím, proč některá sopečná centra putují po povrchu Země díky pokusu s papírem a zapalovačem. Seznámili jsme se také se sandboxem – interaktivním pískovištěm, ve kterém jsme mohli vytvářet vlastní krajiny, hory, sopky, řeky i jezera a pozorovat, jak se krajina mění, jak se vytváří vrstevnice, jak na nás působí změna barevného schématu a jak se cítíme, když máme ruce ponořené hluboko v příjemném písku. 🙂
Velkým zážitkem byla exkurze do Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Strukturní geolog Prokop Závada nám v laboratoři názorně ukázal vznik a přetváření hornin pomocí modelíny, destiček a „válečku“. S navrstveným různě obarveným pískem jsme zase s jeho kolegou simulovali horotvorné pohyby. Zkouškou trpělivosti byl model výbuchu sopky z písku a mouky, který jsme si vrstvili sami. Zjistili jsme, že to není tak jednoduché, a protrénovali jsme si u toho pečlivost, spolupráci i schopnost ujmout se vedení. První část pokusu vyšla skvěle, ale pak přišla napínavá chvíle s tvorbou sopečného jezera ze sádry. Pokus ne a ne fungovat. Byli jsme už téměř na odchodu, ale Prokop to nevzdával a na poslední chvíli nás zavolal zpátky. Sádra konečně začala pracovat a my na ní mohli pozorovat, jak vzniká lávové jezero a jak při jeho tuhnutí a ochlazování vznikají čedičové sloupy.
Ve středu jsme vyrazili hledat důkazy dávné sopečné činnosti přímo do krajiny. Naším cílem byl Radobýl. Z vrcholu jsme hledali další sopečné vrchy v okolí a v odkrytých částech kopce jsme pozorovali útvary vzniklé při tuhnutí a smršťování lávy. Čedičové sloupy, o kterých jsme se učili předchozí den, jsme najednou mohli vidět na vlastní oči. Podobné šestiúhelníky jsme si pak zkusili vytvořit i sami ze sebe a z lana.
Čtvrtek s Margitou Kadeřábkovou – nadšenou propagátorkou pohybu 🙂 – byl zaměřený na pohyb jako nástroj k „vysoptění“. Počasí nám přálo a my celý den pozorovali, co zátěž dělá s naším tělem i hlavou. Zjišťovali jsme, jak důležitá je správná příprava a protažení. Zkoušeli jsme kopat za tým i sami za sebe a učili se vyrovnat s tím, když někdo není na stejné úrovni. Trénovali jsme rychlé reakce, sílu i koordinaci. Opravdovou výzvou pro naši rovnováhu a trpělivost byly jednokolky. Překvapilo nás, jak náročné je ujet i pár centimetrů, ale několika trpělivým a vytrvalým šťastlivcům v naší skupině se to podařilo.
Průběžně jsme si po celý týden tvořili vlastní obrazový slovníček pojmů, které jsme se daný den naučili. Postupně jsme se seznamovali například s magmatem, lávou, kalderou, erupcí, sopečným jezerem, obsidiánem nebo čedičovými sloupy a ke každému pojmu jsme vytvořili vlastní obrázek, tudíž jsme se vyřádili i kreativně. 🙂
Poslední den jsme se věnovali závěrečnému bádání, dokončování slovníčků, a především společné reflexi. Mohli jsme tak pojmenovat, co všechno si z uplynulých dnů vlastně odnášíme. Po celodenním programu s Margitou to byly velmi nadějné vyhlídky do budoucna a chuť k pohybu, z geologických pokusů zase vědomí, jak moc je občas potřeba trpělivost a pečlivost. Už si také mnohem lépe umíme představit, jak vzniká sopka nebo hory a jak se celkově formuje krajina – a to také díky sandboxu, který byl součástí i posledního dne. Páteční bádání navíc obohatila úžasná výstavka minerálů, hornin a zkamenělin, kterou si děti samy připravily. Někdo na ukázku přinesl tři své nejoblíbenější kousky z domova, jiný se pochlubil rovnou celou geologickou sbírkou, kterou buduje už několik let.
Celým týdnem nás tak provázely nejen opravdu vysoké teploty, ale hlavně chuť objevovat, zkoušet nové věci a detailně pozorovat, co se děje kolem nás, ale i v nás samotných.
Děkujeme všem odborným lektorům, BA-Datlíkům i jejich rodičům a těšíme se na příště! 🙂
Za tým BA-D
Zuzka, Martina, Michal
Projekt byl podpořen z prostředků Fondu Hennlich administrovaného Ústeckou komunitní nadací.
