V Litoměřicích na Střeleckém ostrově proběhl od 13. do 17. dubna 2026 sokolnický BA-D týden s názvem Dravci aneb Zaostřeno na nadhled. Během programu jsme se věnovali dravcům, sovám i sokolnictví – zkoumali jsme rozpětí křídel, ověřovali informace z různých zdrojů, setkali se se sokolníky a učili se dívat na svět z ptačí perspektivy i z úplného detailu.
Proč jsou u dravců samice větší než samci? Jaké rozpětí křídel má orel mořský? A patří vůbec sovy mezi dravce? Stačí si jen „pořídit“ dravce, když se chce člověk stát sokolníkem?
Na tyto i další otázky jsme během týdne postupně hledali odpovědi.
Pondělí jsme otevřeli zdánlivě nenápadným cvičením – zkusili jsme se nejprve zaměřit na úplný detail a následně naopak poodstoupit a podívat se na věci z nadhledu, z výšky nebo do dálky. Postupně jsme měnili úhel pohledu a zkoušeli se na stejné věci dívat různými způsoby. Na závěr jsme si pak naši základnu zachytili i „z ptačí perspektivy“.
Navázali jsme společným sdílením toho, co už o dravcích víme, a naopak tím, co nás ještě zajímá a rádi bychom prozkoumali. Tímto způsobem jsme postupně zaplnili celý flipchartový papír a vytvořili si základ pro další bádání.
Pomocí naměřených pásek jsme se pak pustili do zkoumání rozpětí křídel různých dravců. Porovnávali jsme například sýčka malého nebo orla mořského a brzy jsme zjistili, že jednotlivé zdroje se v údajích často rozcházejí. I to pro nás bylo důležité zjištění – naučili jsme se informace ověřovat, případně pracovat s průměrem a přijmout, že někdy se musíme spokojit s přibližným výsledkem.
Odpoledne nás čekala kvízová stezka. Díky kartičkám schovaným po celém areálu jsme se pořádně rozhýbali a zároveň si ověřovali, co už víme. Některé odpovědi jsme znali, jiné jsme museli odhadnout – ale i ve chvílích, kdy jsme se netrefili, nás bavilo dozvídat se správná řešení a ukládat si nové informace. Třeba to, že výr velký klade vejce do skalních výklenků, že se luňákovi hnědému přezdívá „přírodní sanitář“, protože se živí převážně mršinami, nebo že sokol dokáže vyvinout rychlost přes 300 km/h.
Úterý jsme strávili s fyzioterapeutem Jindřichem a byl to den plný pohybu i emocí. Nejprve jsme se krátce ponořili do teorie o našem těle a poté nás čekala strategická hra Zachraň velrybu. Ve dvojicích jsme si vytvořili vlastní šifrovaný jazyk, pomocí kterého měl „navigátor“ dovést „slepého pilota“ k souřadnicím uvíznuté velryby.
Na první pokus uspěl pouze jeden tým – ten, který nepodcenil přípravu. V některých týmech tak přišly i silnější emoce, které k podobným záchranným akcím bezpochyby patří. Do druhého kola jsme už vstupovali s větším nadhledem, klidnější hlavou a lépe nastavenou strategií.
Odnesli jsme si také, jaké mýty kolují ve světě cvičení, a víme už, jak správně provést například dřep nebo „sklapovačky“.
Během týdne jsme měli možnost setkat se hned se dvěma sokolníky – paní Věrou Gilovou a panem Milanem Strakou. Bylo velmi zajímavé pozorovat rozdíly i shody mezi nimi, jejich přístupy i mezi samotnými dravci. V jednom se však shodovali naprosto jasně – oba měli ke svým dravcům velmi silný vztah, a zdálo se, že i oni k nim. Bylo také patrné, že mají „pro strach uděláno“ a dobře vědí, co dělají a co chtějí po dravcích.
Paní Gilová nám se svými dravci předvedla ukázky letu. V jednu chvíli jsme mohli pozorovat dokonce tři dravce najednou, což bylo o to zajímavější, že někteří z nich zažívali takový let na volno teprve podruhé. Viděli jsme i krkavce – jednoho z nejinteligentnějších zvířat na Zemi.
(Ne)slyšeli jsme, jak tiše létá sova pálená a už víme, že tomu tak je kvůli speciálně přizpůsobenému peří. Na spoustu dravců jsme si dokonce mohli sáhnout nebo se s nimi vyfotit, což byl pro nás velký zážitek. A mít na rukavici velkého orla stepního? To byl pocit!
Pan Straka se sokolnictví věnuje více než 40 let a část svého umu rozvíjel i na koňském hřbetě, ze kterého se svými dravci a psy lovil.
Dozvěděli jsme se spoustu informací nejen o samotných dravcích a sovách, kteří nás přijeli navštívit, ale také o tom, co obnáší umění sokolnictví – a že to rozhodně není jen tak. Například to, že dravci chyby neodpouštějí a že rukavice pro ně musí být „svatým místem“, kde vždy najdou klid, odpočinek, potravu a nikdy žádný trest.
Z pana Straky přirozeně vyzařoval klid, rovnováha a zároveň pevnost a jistota. Věříme, že právě takové vlastnosti jsou jedny z těch, které se v sokolnictví vyplácí. 🙂
Podrželi jsme si také výra velkého (Bubo bubo) Františka, který byl po celou dobu naprosto klidný. Ve chvíli, kdy jsme ho měli na rukavici, jsme měli pocit, jako bychom drželi tvora moudřejšího, než jsme my všichni dohromady.
Pan Straka s dravci nelétal, protože usoudil, že pro ně není dostatek prostoru. Nám to ale nijak nevadilo – byli jsme nadmíru spokojeni se vším, co nám předal. 🙂
Stihli jsme také několik lekcí MIU (Metody Instrumentálního Uvědomování) a na různých úrovních a různých pracovních listech jsme trpělivě spojovali body. Někdo rychle, někdo precizně. Někdo v klidu, někdo s emocemi. Někdo plynule a někdo zkoušel případné záseky rozdýchat, rozcvičit nebo nahlédnout z jiného úhlu pohledu. V jedné skupině byla velkým tématem nápověda. Dá se na ní vždy spolehnout? Co když nápověda postupně mizí až zmizí úplně? Poradíme si i bez nápovědy? Kdy? Pomůže nám zkušenost? Nebo kamarád? Nebo musíme změnit strategii?
Celým týdnem nás doprovázelo také intuitivní počítání, zvídavost, hlídání hranic a pravidel. Učili jsme se vypnout hlavu a relaxovat, a naopak hlavu použít naplno a přemýšlet v souvislostech.
Děkujeme všem dětským, lektorským, odborným a zvířecím osobnostem za výživný týden.
Za tým BA-D
Zuzka, Lenka, Katarína
Program byl podpořen z prostředků Fondu Hennlich administrovaného Ústeckou komunitní nadací. Program „Litoměřice-live city jsi ty“.
