Co se stane, když dětská zvídavost dostane tři patra plná vědy? Naši BADatlové se ponoří do objevování tak, že jim soustředění vydrží celé tři hodiny.
V pátek 25. září 2026 jsme se vydali na Noc vědy do Hradce Králové. Na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy jsme nahlíželi do mikroskopů, pracovali s pipetami, míchali lektvary a zkoumali lidské tělo i svět záření. A vedle nových poznatků jsme si odvezli také krásnou zkušenost s tím, jak zajímavé výzvy dokážou proměnit neposednost v zaujetí.
Jak náš večer probíhal a co nás nejvíce zaujalo? Přečtěte si souhrnnou zprávu níže.
Navázali jsme na zkušenost z loňského roku a vyrazili opět do Hradce na akci propagující a zpřístupňující vědu zájemcům všech věkových kategorií. Akce se od loňska přejmenovala z “Noc vědců” na “Noc vědy”, údajně z genderových důvodů. Dost tedy pochybuji o tom, že by si na název stěžovaly nějaké vědkyně, ale budiž, je to jen název, obsah byl naštěstí opět skvělý ☺
Tentokrát jsme na celý večer zakotvili na Farmaceutické fakultě UK, která nabídla v rozlehlém prostoru třech podlaží mnoho stanovišť s rozmanitými úkoly. V malých skupinkách jsme skládali, vyplňovali, počítali, míchali a konzumovali lektvary, přiřazovali obrázky rostlin k jejich popisům, testovali některé své fyzické dispozice, vytvářeli sloučeniny pomocí pipet nebo pozorovali fyziologické vzorky pod mikroskopem. Mohli jsme si také prohlédnout světelné spektrum barev ve speciálním kukátku, poskládat orgány v těle a dozvědět se k čemu slouží, otestovat dozimetrem kameny, prohlédnout si simulaci rozvoje a šíření virů s možnými následky a porovnat různé druhy vlnění, od nejdelšího (radiové vlny) až po nejkratší s nejvyšší energií (gama záření). Na každém stanovišti jsme získali jedno nebo více písmenek do tabulky, jejíž úplné vyplnění bylo motivováno závěrečnou odměnou.
Nový kampus farmaceutické fakulty je krásná, moderní, prosklená a prostorná budova, s velkou vstupní halou, kterou lze díky širokému a vysokému dřevěnému schodišti, na kterém se dá pohodlně sedět, využívat i jako aulu.
Neodpustím si pro jednou nezmínit jeden lektorský postřeh týkající se hlavně “neposedných” jedinců, kterých jsme měli pár s sebou ☺.
Těsně před akcí a vstupem na akademickou půdu jsme si dávali svačinu na lavičce v novém parčíku před kampusem. Někdo seděl a svačil, někdo seděl, svačil a povídal a někdo svačil, běhal kolem dokola, házel vším možným a hlasitě povykoval. Usoudila jsem tudíž, že je na místě trochu poučení a sáhla po nabídce ověřené naší BADatlovskou praxí: Kdyby někdo nezvládal chovat se uvnitř tišeji a klidněji, ať přijde za mnou a já poprosím juniorního lektora Bobeše, aby šel s dotyčným neposedou přepustit páru na chvíli ven na vzduch, stranou od ostatních, než se tělo zklidní. Měla jsem zkrátka dojem, že nás dřív nebo později vyvedou jako stádečko příliš malých hlučných a rozjívených tvorů. Nicméně nic z toho se nestalo. Jakmile jsme totiž vstoupili dovnitř a začali řešit zajímavé úlohy, proměnili se všichni i tentokrát na klidné, zvídavé a zaujaté vědce, a to jim vydrželo celé tři hodiny!! Mozek dostal svou intelektuální potravu a přenesl své uspokojení do těla, které v tu ránu přestalo mít potřebu někam skákat, běhat, do někoho šťouchat nebo být přehnaně akustické.
Vnímám to jako ilustrativní příklad toho, jak může být “zlobení” opravdu pouze důsledkem “nudy” z nedostatku zajímavých podnětů či intelektových výzev. Tady to zafungovalo úplně ukázkově 🙂
Díky Hani, Bobešovi a Márovi za pomoc s doprovodem, sama bych to nezvládla. Díky všem malým i větším nadšencům do vědění za vaši energii, nové impulzy a podněty. Díky rodičům za perfektní spolupráci a odvozy v pozdním čase. Jo a ten autobus fakt nebyl dobrý nápad, takže za rok zase vlakem ☺.
Oli s celým BADatelským týmem v zádech
