MIDI a co s tím? Aneb za hudbou a muzikanty do Prahy
Dvoudenní program Badatelské akademie Datel nás v květnu 2026 zavedl do Prahy za hudbou, rytmem a muzikanty. Do hlavního města jsme vyrazili ze dvou směrů – část BA-Datlíků z Litoměřic a Ústí nad Labem, část z Náchodska. Každá skupina měla trochu jiný začátek cesty, ale v Praze už nás čekal společný program: bubenický workshop, večerní Vyšehrad, nocleh v Dayalu, Botanická zahrada i workshop MIDI a co s tím? ve Studiu hrdinů.
Pohled Litoměřice a Ústí nad Labem
Začátek našeho pražského dobrodružství začal v Litoměřicích na Horním nádraží. Vlaky navazovaly v pohodě, z tramvaje jsme nakonec taky vystoupili úplně všichni a zmrzlina v zahradě v Emauzích nás osvěžila tak, že jsme do cíle dorazili „neucaprtaní“ cestou v horku. Překrásný dům naproti Botanické zahradě byl naší destinací pro bubenický workshop i nocleh.
Pohled Náchodsko
Začátek pražského dobrodružství byl náročný. Cestovat ve vlaku vozem, který tam není, je téměř nemožné, takže zakoupené místenky jsou vám k ničemu. Naštěstí „náš“ vagón v Hradci připojili a druhá část cesty byla už snesitelná. Půlhodinové zpoždění nicméně způsobilo, že BA-Datlíci z Náchodska dorazili v Praze na místo činu o něco později.
Když jsme se v Praze konečně potkali, cesty z Litoměřic, Ústí nad Labem i Náchodska se spojily do jednoho společného programu. Vyměnili jsme batohy a spacáky za bubny a než jsme se stačili rozkoukat v novém prostředí i mezi BA-Datlíky z druhé skupiny, už jsme jeli v rytmu „koza jede – koza jde“ — co to znamená, si nechte vysvětlit od BA-Datlíků.
Následovaly další rytmy, jednoduché i trochu složitější, hráli jsme samostatně i celá skupina najednou, a to byl tedy opravdu rachot. Pod vedením výtečného bubeníka, muzikanta a milovníka afrických rytmů Tomáše Kerleho — oficiálně tvůrce elektronické i experimentální hudby, bubeníka a perkusisty se zaměřením na djembe, cajon a rámové bubny — se z nás stala úžasná bubenická rytmická kapela s až překvapivě libým zvukem. Alespoň zevnitř to tak znělo.
Dům jsme svou hrou naštěstí nezbořili a s unavenýma rukama jsme odešli do města na street food večeři. „Ulovili“ jsme si pizzu a v Zítkových sadech u Palackého náměstí ji zkonzumovali. Následovala večerní až noční procházka na nedaleký Vyšehrad. Cihelnou bránou k Bazilice sv. Petra a Pavla a Vyšehradskému hřbitovu, pak na hradby, po nich ke starému probošství, kde jsme se na chvíli zastavili v čase a labyrintem nakresleným na zemi se propletli až sami k sobě. Říká se, že kdo projde labyrintem, aniž by přeskočil nebo vynechal nějaké místo, změní se. Tak uvidíme.
Když jsme dorazili zpátky do našeho útočiště v Dayalu, bylo už téměř třiadvacet hodin a horko jak v nejparnějším létě. Rychle jsme zalezli do spacáků a Dádina motýlková relaxace některé z nás uspala úplně a některé připravila na dobrou noc.
„Co bude k snídani?“ Nejčastější věta následujícího ráda, na kterou nikdo nedostal jasnou odpověď. Nevěděli jsme přesně. Nejprve jsme museli vše sbalit a vyklidit prostor, kde se pomalu začínalo pracovat. V bistru Poctivka, které bylo zrovna nově otevřeno v přízemí našeho domu, nám za půl hodiny připravili ty nejčerstvější bagety v Praze, právě upečené, naplněné šunkou, sýrem a dalšími dobrotami. Pecka. Naproti v Botanické zahradě ta půlhodinka utekla jako nic, a ještě jsme se naučili poznat některé rostliny a pojmenovat je jak česky, tak i latinsky.
Po skvělé snídani jsme se vydali na nábřeží a odtud tramvají do Holešovic, do Veletržního paláce, ve kterém se nachází, kromě jiného, i Studio hrdinů. Workshop MIDI a co s tím? byl o zvucích, jejich vnímání, zaznamenání a následné reprodukci. Hráli jsme na věci, které se najdou v každé domácnosti, nejčastěji v kuchyni. Bylo zajímavé, jakou hudbu jsme vytvořili přehráním zvuků ulice a poté i vlastní skladbu pod vedením lektorky Kateřiny nebo jednoho z nás.
Ve druhé půlce workshopu jsme sestoupili do sklepních prostor a zcela nečekaně se ocitli v koncertním sále, kde právě probíhala generální zkouška téměř třicetihlavého hudebního uskupení Berg, které jsme mohli přihlížet. Klasické nástroje hrající místy klasickou a místy neobvyklou hudbu, kdy houslisty a violistky občas trhají nebo muchlají papír nebo točí nad hlavou husím krkem — tím plastovým — doplněnou filmovou projekcí poukazující možnosti využití programu MIDI.
A co je to vlastně MIDI? AI říká: „MIDI (Musical Instrument Digital Interface) je technický standard a komunikační protokol, který umožňuje elektronickým hudebním nástrojům, počítačům a dalším zařízením spolu navzájem komunikovat. Nepřenáší zvuk, ale pouze data o hudbě – instrukce jako „jaká nota se hraje“, „jak dlouho“ nebo „jak silně“.“ Takže můžete zahrát třeba tisíc tónů najednou, což na žádný hudební nástroj nezahrajete. Bylo to moderní a zajímavé. Jak to kterým ouškům ladilo, se můžete doptat sami.
Oběd na Hlaváku je taky zážitek. Z praktického pohledu to ale bylo nejlepší možné řešení. Na zpáteční cestě si každá skupina odnesla ještě vlastní cestovatelskou zkušenost — jedni zjistili, že odjezdové stání vlaku se dá vypsat opravdu na poslední chvíli, druzí si mohli říct, že České dráhy si reputaci nakonec trochu vylepšily a dojeli až do Náchoda v sedě.
Byly to dva rychlé, intenzivní, ale moc zajímavé dny, ze kterých si snad každý z nás něco odnesl. Kontrast hudby MIDI a hry na africké bubny byl ohromný a přece mělo obojí něco společného.
Pěkně to shrnula AI: „Hudba ve formátu MIDI a hra na bubny djembe představují dva odlišné přístupy k tvorbě rytmu a hudebního výrazu. MIDI umožňuje přesně programovat tempo, dynamiku i jednotlivé tóny pomocí počítače nebo elektronických nástrojů, díky čemuž je ideální pro digitální produkci a snadné úpravy skladeb. Naproti tomu hra na djembe je založena na přímém fyzickém kontaktu hudebníka s nástrojem, spontánnosti a přirozené energii živého rytmu. Zatímco MIDI často působí technicky přesně a může napodobit téměř jakýkoli zvuk, djembe vytváří autentický akustický projev s bohatými nuancemi vznikajícími silou úderu, polohou ruky i emocemi hráče. Oba způsoby však spojuje důraz na rytmus a možnost vytvářet silnou atmosféru — MIDI prostřednictvím technologie a variability zvuků, djembe skrze tradici, lidský dotek a komunitní charakter hudby.“
Samy bychom to líp nenapsaly.
Děkujeme všem zúčastněným dětem i lektorům-muzikantům, děkujeme MAP 5 Učíme se na Náchodsku za podporu programu pro náchodskou část, meteorologům za skvělé počasí a Českým drahám za příležitost k rozvoji.
Za celý tým BA-D
Olga Jará, Dana Hádková, Barbora Soukupová
