Co je vlastně umění a kdy už mluvíme o řemesle? A dá se mezi nimi vůbec vést jasná hranice? Právě nad těmito otázkami jsme se s badatlíky zamýšleli během BA-D týdne v Městské knihovně Litvínov, který nesl název Umění a řemeslo aneb Krása a trpělivost.
Celý týden jsme zkoumali krásu, tvoření, práci rukou i to, co se při tvůrčích činnostech odehrává v nás samotných. Děti malovaly podle předlohy i podle vlastních pocitů, pracovaly se dřevem, navštívily výrobu Krušnohorských hraček v Nové Vsi v Horách a nahlédly také do ateliéru malířky a výtvarnice Sylvy Prchlíkové.
Vedle samotné tvorby jsme se vraceli k trpělivosti, pečlivosti, soustředění a schopnosti přemýšlet o vlastní práci. Právě to se nakonec ukázalo jako jedno z nejdůležitějších témat celého týdne. Níže přinášíme souhrnnou zprávu z BA-D týdne v lehce kronikářském stylu, který k tématu umění a řemesla pěkně ladí.
V pondělí šestého dne po svatém Filipu čtvrtého roku panování Petra Pavla (1. června 2026) již velmi potrhané mraky propouštěly zlatavé paprsky slunce nabírajícího sílu s blížícím se létem. Příroda se radovala po ustupující zimě. Stromy a louky se zbarvily květy a zvířata přiváděla na svět mladé. Ptáci prozpěvovali a všude to vonělo jarem. Bylo krásně.
A právě nad pojmem krásno se sešli rokovat malí badatlíci do knihovny litvínovské. Dny následující zaobírali se tématem umění a řemesel, čehož společného mají či v naprostém rozporu jsou. Krmě jim byla nabídnuta duševní i pro potěchu tělesnou. Usaďte se pohodlně
a čtěte tyto řádky, jež psány jsou ku tématu badatelského týdne také jazykem vzletným, krásným a v pravdě uměleckým.
Pondělí
Prvního dne se nás sešla třetina kopy (20) a tak tomu bylo takřka každého dne. Nejprve bylo třeba sděliti svá ctěná jména ostatním, by všem bylo známo, s kým tu čest mají rokovati. Tedy pomocí barev své jméno iluminací na papír ztvárnili a následně o sobě samých hovořili.
Veškeří badatlíci i Ba-Datelští a knihovničtí starší měli před sebou těžký úkol, když se zaobírati krásnem měli. Museli si tedy ponejprve stanoviti pravidla, jež při vzájemných rozpravách pak dodržovali, by žádný pán či kmán na druhého jedovatá ústa neotevíral
a nepřevládala v tělech žlutá žluč, jež jak dobře víme, vede k výbuchům hněvu a kdejaký mord má za vinu.
Ba-Datelská vědma Dáda zvěstovala nám taktéž uměleckou a zároveň řemeslnou věc, která nás provázela i dalšími dny. Ta věc zvána jest Metoda instrumentálního obohacování (MIU), kdy s pomocí veškerenstva instrumentů doporučených se pracuje na ctnostech, jakožto trpělivosti, pečlivosti a mnoha dalších a přemosťují se jevy zkoumané do života lidského
a poučení z toho pro lidského ducha plynou.
Každý den též do jídelny na Schole Humanitas jsme naše těla vyživiti chodili, pak v parku pohybu si dopřáli a následně relaxací zakončovali, abychom naše duše s těly propojili. Dále to již zmiňovati nehodlám, bych vaše mysli zbytečným opakováním nebrzdil od vnímání krásna, umění a řemesla, o němž na těchto řádkách dočíst se můžete.
Den zakončen byl malbou. Badatlíci zaúkolováni byli, by ztvárnili dvě věci rozdílné. Nejdříve malovali dle předlohy co nejpřesněji, tak jak oko věci kolem nás vidí. Druhý úkol však byl v rozporu, kdy měli se umělci podívat sami do svého nitra a malovat pocity své. Disputace následná řešila, co bylo snazší malovat a zda se jednalo spíše o umění či řemeslo.
Úterý
Druhého dne, tak jako každý další, začali jsme ranní rozpravou o dni předchozím a jak se nám spolu žije. Ku prospěchu naší schránky tělesné, ale i duševní přišel fyzioterapeut David Heneberg z Prahy. Ten vedl procvičení všech našich údů, ba dokonce učil nás, jak zkrotit svého vnitřního psa a najít pokoj a klid v těle i v mysli. Mohlo by se zdáti, že fyzioterapie a umění či řemeslo spolu nesouvisí, ovšem opak pravdou jest. Tělo naše je totiž nástrojem, skrze který tvoříme. Mysl naše probouzí múzy a skrze tělo pak řemeslnou prací tvoříme umělecká díla.
Po obědě následoval park, po parku relaxace a po relaxaci MIU, avšak zajímavá byla poslední denní rozprava nad vědomostmi, kteréž nám sdělil David. Chváleno badatlíky bylo učení jeho a za pravdu mu dáno bylo, že dobré jest ochočit své vnitřní psisko.
Středa
V den svaté Tamary hned s rozbřeskem vydali jsme se povozem na Novou Ves v Horách. Toto místo je známo tradiční výrobou dřevěných hraček. Na mysli nemám ničeho jiného, než Krušnohorské hračky. Zde dozvěděli jsme se mnoho o historii výrobny samé, ale i o původu názvu Krušných hor a co je to krušec či krušení.
Nahlédli jsme do útrob dílny, kde svědky práce zručné umělkyně a řemeslnice jsme byli. Sami jsme pak příležitost k tvorbě nabídnuté využili a z dřeva smrkového a lipového vlastní umění tvořili.
Po návratu do města Litvínov klasické obědové, relaxační a MIU kolečko proběhlo, avšak psáti zde budu o disputaci závěrečné. Tu zazněla otázka, co naučili jsme se na Nové Vsi v Horách. Překvapivé zjištění pro nás bylo, že odpovědí nejčastější nebyla práce se dřevem, nýbrž trpělivost.
Čtvrtek
Dne čtvrtého čekala nás výprava, avšak začali jsme rozmluvou. Při shrnutí dne předchozího jsme se zamýšleli nad tím, co míníme uměním a co zase řemeslem. Ku ilustraci řešeného používali jsme právě příkladu Krušnohorských hraček. Zdá se, že oddělení těchto pojmů není jednoduché.
Výprava, jež nás čekala, zavedla naše kroky do Lomu. Cestou protáhli jsme své údy
a srovnali záda, ochočovali jsme svého vnitřního psa. V městě Lom celou družinu uvítala malířka
a výtvarnice Sylva Prchlíková, k jejíž cti říci mohu, že sochami figurek vyzdobila Městskou knihovnu Litvínov.
Sylva pozvala nás do svého příbytku, který zároveň jejím ateliérem jest. Badatlíci se mohli kochat rozmanitým uměním sochařským i malířským a naše hostitelka na všemožné jejich dotazy odpovídala.
I to pomohlo v odpoledním čase, kdy sami jsme pak s malířskými plátny a barvami pestrými do parku vyrazili a umění tvořili. Všechny rady paní Prchlíkové jsme využívali a vskutku pod štětci vznikaly malby hodné Sixtinské kaple.
Pátek
Poslední den bádání nad uměním a řemeslem přiblížil se. Věnovali jsme ho rozpravám, diskuzím a tvoření. V ranních hovorech opět věnovali jsme se tématům společné práce a co nám předchozí den přinesl. Dokončovali jsme také malby a neopomněli jsme ani to nejdůležitější. Abychom ztvrdili vše, čeho jsme se naučili a všechen další přínos pro nás zrekapitulovali, šli jsme jeden po druhém do zpovědnice. Zde každý badatlík ze svého konání a přemýšlení se vyznal a nad sebou samým zadumal se. Cenné pro nás všechny těchto pět dní bylo a čerpati dobré z toho ještě dlouho budeme a to jest závěrem setkání badatelského hnízda v tento čas nad tématem umění a řemeslo.
Co je to Badatelská zpovědnice:
Dvoustránkový formát dotazníku pro reflektivní komentář badatlíků k BA-D týdnu (jednotlivým aktivitám, způsobu práce, k tématům a potřebám), a to tak, abychom z pohledu lektorů průvodců mohli badatlíky co nejvíce podpořit a případně promítnout výstupy ze zpovědnice do další práce.
BA-D zpovědnici vyplňují badatlíci samostatně poslední den po společné reflexi týdne, ti nejmladší s pomocí lektora-průvodce, který pomáhá se zápisem. Poté svoji zpovědnici komentují v diskusi s lektorem jeden na jednoho, kdy se lektor doptává, prosí o více informací či naslouchá dle potřeby. Ostatní zatím pracují na dokumentárním, výukovém či uměleckém výstupu BA-D týdne.
