Astronomie aneb Za hranicemi zemské atmosféry
Ve středu 10. dubna se sešla skupina „starých známých“, a zpočátku lehce oddělené skupinky čtyř sympaťáků z Beziboří, která se ale velmi rychle integrovala mezi ostatní. Ve vzduchu byla radost až euforie ze setkání, trocha špičkování a očekávání nadcházejících dnů v oblíbeném vesmírném tématu. Parta to byla na naše poměry divoká, nabíhající testosteron ředily kromě nás lektorek jen dvě slečny😊 V naší litoměřické základně jsme tentokrát s programem moc nepobyli, ale vynahradili jsme si to jednou přespávačkou, a to hned ze středy na čtvrtek.
Středeční odpoledne jsme strávili v teplické hvězdárně s Radimem Neuwirthem, pozorováním a zakreslováním slunečních skvrn a protuberancí, vždy v mezičase, když se na polojasné obloze objevila několikaminutová „díra“, jak se tomu odborně říká. Věděli jste, co je na oběžné dráze Země za smetí? Většina z nás ano, ale překvapilo nás to množství různých kousků starých družic, raket a všelijakých sond, které jsou problematické hlavně když obsahují nějaké zbytky paliva a vy se s nimi srazíte. Vědci řeší, jak tam trochu poklidit, aby se mimo jiné nemuseli bát o své nové stroje, které tudy musí proletět, ať už letí kamkoliv.
Večer nám vyšperkoval Jonáš svým teleskopem, který donesl na Jachťák a mohli jsme ještě po setmění sledovat srpek měsíce a největší planetu sluneční soustavy, Jupitera. Děkujeme, Jondo! Byl to zážitek😊 A když už jsme u Jonáše, musíme zmínit jeho dvě prezentace, které si pro nás připravil. Jednu o družicích a druhou o černých dírách. Jeho vystoupení bylo skvělé, bylo vidět, že má tato témata zažitá a nepřekvapí ho ani zvídavé a záludné dotazy Ba-Datelských kolegů. Víme už například, co je geostacionární oběžná dráha, jaké jsou různé druhy družic, jak se tvoří černé díry (pravděpodobně) a že jednu takovou vědci nedávno (2019) vyfotili asi jen 53,5 miliónů světelných let od nás, ve středu ohromné galaxie Messier 87. Máme také jasno v tom, že nejvyšší horou Venuše není Venuššin pahorek, ale Maxwell Montes 😊
I ostatní Ba-Datelé se vrhli do výzkumné činnosti a ve dvojicích zpracovávali vybraná astronomická témata, která následně prezentovali před skupinou. Všechny prezentace byly úžasně připravené, každá dvojice ji pojala trochu po svém a bylo znát, kdo je v oboru kovaný a kdo téma musel nastudovat během čtyřiceti pěti minut. Cenil se hlavně přístup ke zpracování, způsob prezentace a schopnost reagovat na doplňující dotazy či postřehy od kolegů. Vyslechli jsme mnoho zajímavého o hvězdách, o Venuši, bílých dírách, červených obrech, supernovách, exoplanetách, temné hmotě a plynných obrech.
Páteční výprava do Prahy za Orlojem také stála za to. Víťa Štembera, matematik a nově i nadšenec do Orloje 😊, to do nás valil celý den, chvílí oddechu byla jen prohlídka orloje zevnitř s velmi milým, vstřícným a šikovným orlojníkem panem Skálou, akademickým sochařem a restaurátorem věžních hodin. Víťa to vzal opravdu důkladně. Historie, astroláb, hodinový stroj a jeho mechanika. Nejdůležitější informací z historie bylo to, co se stále v některých školách učí špatně, a to informace o zhotoviteli orloje, kterým byl Mikuláš z Kadaně, s velkou podporou matematika a astronoma Jana Šindela, rektora Univerzity Karlovy. Mistr Hanuš byl orlojníkem, který se o stroj dlouhou dobu staral. Orloj je neskutečně propracovaný a my jsme si museli přiznat, jak chytří tehdy vědci byli, co vše dokázali vypozorovat, vypočítat a sestrojit, bez technických vymožeností dnešní doby. Astroláb například ukazuje 4 časy – německý, babylónský, staročeský a hvězdný. Na hodinách není minutová ručička, jelikož ve středověku se nikam tolik nepospíchalo 😊 Některé číslovky jsou napsané písmem, které se používalo za Karla IV., tzv bastardou. Kromě toho se dá z ciferníku například vyčíst aktuální poloha slunce a měsíce, čas východu a západu slunce i měsíce, jakým znamením zvěrokruhu slunce prochází a mnoho dalšího. Stroj orloje je složen ze čtyř strojů – jicí (jde a udržuje správný čas), zvonící (apoštolský), bicí (odbíjení hodin), stroj čtyřiadvacetníku. Dokonce i velké hlavy tvůrců ale udělaly chybu, ze které ve finále vzešlo něco, díky čemuž je náš orloj naprosto unikátní (vnější rozšiřující kolo zvířetníku). Kovaný rám, který tvoří kostru pro stroj a na který jsme si mohli sáhnout, je původní, ze středověku.
Víťa nám také vytiskl Lihýřové hodiny na 3D tiskárně, aby nám prakticky ukázal princip fungování tohoto mechanického hodinového stroje. A jako správný matematik nám neopomenul představit matematickou zajímavost, tzv. Pražskou hodinovou posloupnost neboli Šindelovskou posloupnost, podle již zmiňovaného Jana Šindela. Vysvětlení nechám na mladých Ba-datelích, ve fotoalbu bude tato posloupnost hned na několika fotografiích….
Výživná byla tentokrát i práce s metodou MIU, instrumentem Číselné řady, který na první pohled nabízel snadné vypracování předložených úloh, aby se během chvíle ukázalo, že zadarmo to nebude. Pojmy „jednotky“ a „vzorce“ jsme ještě zvládli zpracovat celkem dobře, ale zapsat číselnou řadu do vzorce se ve finále ukázalo být dost problematickým úkolem. Až po velmi dlouhé debatě, plné obhajování a vyvracení různých řešení, jsme museli uznat, že správné řešení je jen jedno jediné!
V relaxaci nás doprovázel životopis slavného astronoma Tycha Brahe, působícího mimo jiné na dvoře Rudolfa II., jehož hrobku v Týnském chrámu jsme už nestihli navštívit. Možná příště…
Děkujeme všem zúčastněným, lektorům Radimovi a Víťovi, také panu Skálovi a rodičům. Těšíme se na další „Badplusácké akce“ o prázdninách a v příštím školním roce!
Za BA-Datelský tým,
Oli Jará, Zuzka Gärtnerová, Maruška Soubustová a Dáda Hádková
