Co všechno se dá zjistit, když se člověk opravdu rozhýbe? Během BA-D týdne v Ústí nad Labem jsme s badatlíky zkoumali pohyb nejen jako sport nebo fyzickou aktivitu, ale také jako cestu k poznávání vlastního těla, odvahy, soustředění a spolupráce.
Týden s názvem Hejbni kostrou aneb Kde končí pohyb začíná smrt nás provedl koordinací, fyzioterapií, výpravou kolem Víťovy rozhledny směrem k Bukové hoře, lukostřelbou, lezením i debatou o tom, jakou roli má pohyb v životě lidí. Děti si vyzkoušely, že pohyb není jen o svalech a výkonu. Často je také o hlavě, o práci se strachem, o vnímání vlastních hranic a o tom, jak se rozhodnout, kdy zkusit jít dál a kdy naopak respektovat sebe sama.
Důležitou součástí týdne byly i rozhovory o strategiích: co nám pomáhá, když se cítíme unavení, nejistí nebo frustrovaní, jak se nám nejlépe pracuje a proč někdy nestačí jen „vydržet“. Níže přinášíme souhrnnou zprávu z BA-D týdne, která zachycuje jednotlivé aktivity, postřehy dětí i to, co jsme si z pohybu odnesli pro běžný život.
Už během prvního dne jsme měli tušení, že se nám sešla výjimečná partička – a naše tušení se co nevidět potvrdilo. Na týdnu nesoucím téma Hejbni kostrou jsme měli skupinu takzvaně za odměnu. Už při úvodním seznamovacím kolečku jsme dokázali otevřeně pojmenovat, co každý z nás potřebuje k tomu, aby mu ve skupině bylo dobře. A hned první den jsme během intuitivního počítání zvládli napočítat až do 98!
Při lekcích MIU jsme se ve skupinkách věnovali především strategiím – co nám v určitých situacích funguje a co naopak ne. Přemýšleli jsme nad tím, co můžeme dělat, když se při práci začneme cítit frustrovaní. Někdo zjistil, že mu pomůže protáhnout se nebo se hýbat, někdo si potřebuje dát pauzu, chvíli si odpočinout a pak se k práci vrátit. Mluvili jsme také
o přesnosti a preciznosti – kdy je důležité být opravdu pečlivý a kdy naopak není potřeba lpět na každém detailu. Zkoumali jsme i to, v jakých pozicích se nám nejlépe pracuje. Někdo
v sedě, někdo ve stoje – a někdo by to možná zvládl nejraději i ve stojce.
S juniorskou lektorkou Klárkou, která je mimo jiné také karatistkou, jsme se podívali na zoubek naší koordinaci. Zkoumali jsme, co koordinace vlastně je, vyzkoušeli jsme nejrůznější pohybová cvičení zaměřená na souhru obou stran těla, komplikované pohyby, při kterých každá ruka dělá něco jiného, a trénovali jsme rychlé reakce i pečlivost. Klárka pro nás byla velmi inspirativní mladou ženou, která dokázala vést program pevně, ale s citem. Ani chvilku jsme se s ní nenudili.
Druhý den byl vcelku náročný a BA-Datlíci za něj mají náš obdiv. Už od rána u nás totiž byl tým filmařů, kteří s námi strávili celý den a snažili se zachytit atmosféru BA-Datelského programu. I přesto, že se snažili být co nejvíce nenápadní, spousta z nás si jejich přítomnost po celý den uvědomovala. A i tak jsme to zvládli. Při shromažďování BA-Datlíků, kteří by se zapojili do natáčení skupinové debaty, se někteří ocitli mezi pocitem „chtěl bych vyhovět“
a zároveň „už je to na mě moc, tohle natáčení nezvládnu“. Někteří si nakonec zvolili nejít přes své vlastní hranice – a to bylo pro řadu z nich důležité a cenné rozhodnutí. Obzvlášť pro ty, kteří se odmítání teprve učí.
S fyzioterapeutem Davidem Henebergem jsme rozhýbali naše těla a zároveň se dozvěděli spoustu zajímavostí o tom, jak fungují. Zjistili jsme například, že ve fyzioterapii se nepoužívá pojem „správný pohyb“, ale spíše „výhodný pohyb“. A tak jsme se snažili výhodně sedět, chodit, balancovat i batolit se. Dostali jsme se také k tématům, jako je skolióza, Vojtova reflexní lokomoce nebo propriocepce – tedy vnitřní čití.
Ve středu jsme vyrazili na výpravu kolem Víťovy rozhledny směrem k Bukové hoře. Dohromady jsme měli v nohách okolo 10 kilometrů. Do těchto 10 kilometrů se ale vešlo tolik dobrodružství, zábavy, únavy, počasí, výhledů i radosti, že jsme chvílemi měli pocit, jako bychom ušli dvojnásobek. Někteří z nás si opravdu otestovali vlastní hranice sil a nakonec jsme zjistili, že velká část takové výzvy je skutečně v hlavě. Překvapilo nás také, kolik z nás mělo podobné bolístky – bolavé nohy, ztuhlá ramena od batohu nebo obyčejnou únavu.
V průběhu výpravy zazněla od jednoho BA-Datlíka upřímná otázka: „A proč tady jako jdeme? Co je cílem tý cesty? Vždyť za to nic nezískáme, tak proč tady chodíme?“ Na tyto otázky tentokrát neodpověděla lektorka, ale poprosila o zamyšlení jednoho právě procházejícího BA-Datlíka, který celý rudý svižně kráčel kolem s hůlkami. Chvíli se zamyslel a pak odpověděl: „Noo… protáhnu si tím nohy, zkouším, co se mnou dělá poslech energický hudby, když jdu, zkusím si nový věci, jsem tu s fajn lidma, prozkoumám svoje limity a hlavně si užívám ty hustý výhledy.“
Na výpravě jsme si vyzkoušeli také střelbu z luku – a za vystřeleným šípem jsme si pokaždé doběhli. Všichni se s radostí vystřídali. Zároveň bylo potřeba hlídat své okolí, dodržovat jasně nastavená pravidla kvůli bezpečnosti a pohlídat si správný postoj. Ukázalo se, že střelba
z luku není jen o rukou. Je potřeba soustředit se na celé tělo, luk, šíp i prostor kolem sebe zároveň. Zkoušeli jsme také koordinaci těla při chůzi s turistickými hůlkami, pozorovali jsme, co s námi udělá kutálení sudů z kopečka a jak nás dokáže ovlivnit stres, když si myslíme, že jdeme špatnou trasou. Učili jsme se, jak co nejbezpečněji překonat strmý kopec v lese,
a pozorovali jsme, jaké hrdinské pocity v nás vyvolá, když zvládneme něco, z čeho jsme předtím měli trochu strach.
Překonávání strachu bylo naším tématem i ve čtvrtek na lezecké stěně pod vedením instruktorky Veroniky Fickové. Překvapilo nás, jak velký důraz je při lezení kladen na protažení celého těla. Překonávali jsme vlastní strach z výšek, pracovali s pocitem neúspěchu při vázání lezecké osmičky a následně se nám ulevilo, když nám Verča řekla, že některým lezcům trvá i několik dní, než se ji naučí správně. Zkoušeli jsme si vlastní strategie, jak vylézt co nejvýš. Někomu se osvědčilo vždy vylézt jen o malý kousek výš než v předchozím pokusu, někdo naopak potřeboval nedat si moc prostoru pro přemýšlení a prostě lézt, dokud to šlo. Zkoumali jsme tak vlastní strachy i strategie v bezpečném prostoru.
Učili jsme se také jistit i být jištěni. Překvapilo nás, jak tíživý pocit to může být – mít za někoho zodpovědnost, když ho jistím. A zároveň jsme při tom mysleli na lekci koordinace
s juniorskou lektorkou Klárkou, protože dělat rukama při jištění správné pohyby – každou rukou něco jiného, rychle a zároveň bezpečně – rozhodně nebylo jednoduché.
Ve čtvrtek se u nás konal také Světový summit o pohybu, na kterém se diskutovalo o tom, jakou roli by měl pohyb hrát v životě lidí. Děti se rozdělily do několika skupin a každá z nich zastupovala jiný pohled na otázku, zda lidstvo pohyb skutečně potřebuje. Aliance pohybu sdružovala například lékaře, fyzioterapeuty, sportovce nebo prodejce sportovního vybavení. Liga pohodlí naopak hájila pohled výrobců gaučů, počítačů či dalších zástupců pohodlnějšího životního stylu. Vědecká rada, ve které nechyběl neurolog, biolog ani statistik, se snažila dívat na celou věc s odstupem a hledat oporu v důkazech. Občané budoucnosti, mezi nimiž byli teenager, matka, dítě i senior, pak do debaty vnášeli pohled běžných lidí, kterých se rozhodnutí o pohybu a pohodlí dotýká v každodenním životě.
Překvapilo nás, že ani Liga pohodlí nakonec nebyla úplně proti pohybu. Spíš se ukázalo, že nic se nemá přehánět a že i pohodlí má v životě své místo, pokud člověku nepřeroste přes hlavu. Důležitost pohybu velmi přesvědčivě hájili především zástupci lékařů, fyzioterapeutů
a vědecké rady. Náš statistik si dokonce připravil vlastní graf a publiku jej představil téměř jako profesionál. Velmi urputný byl také prodejce sportovního vybavení – a my jsme tak nějak tušili proč.
Tento týden nám ukázal, že pohyb není jen o svalech a kondici, ale také o hlavě, odvaze, spolupráci a schopnosti vnímat vlastní tělo. Děkujeme všem BA-Datlíkům za energii, otevřenost, humor a chuť objevovat, co všechno v sobě mají. Děkujeme i všem odborným lektorům za velmi příjemná a inspirativní setkání.
Tato aktivita byla podpořena v rámci projektu Místní akční plán rozvoje vzdělávání pro SO ORP Ústí nad Labem V, reg. č. CZ.02.02.XX/00/25_041/0017922. Děkujeme za podporu a možnost uskutečnit tento BA-D týden.
Tým BA-D
