O energii aneb Jak najít vlastní zdroj
Po delší době jsme se na badatelském programu opět setkali s našimi staršími a zkušenými badateli.
S radostí a zvědavostí a plni očekávání jsme se společně vrhli do tématu energie a jejích zdrojů všeho druhu. Po celou dobu programu jsme si i přes některé typické reakce odpovídající momentálnímu náročnému vývojovému období našich mladých přátel uvědomovali jejich proměnu ve vnímavé, empatické a rozumné mladé dospělé muže a ženy. Ocenili jsme jejich otevřenost v úvodním ranním kruhu na téma, jakým osobním tématem se ve svém životě v současné době nejvíce zabývají. Nešlo o konkrétní příběhy, ale o témata, která řeší. Kromě deváťáků, kteří se potkávají s důležitým rozhodnutím kam po základní škole směřovat své kroky a jakému oboru se věnovat, hovořili téměř všichni o tom, že je toho na ně ve škole moc, že mají strach z neúspěchu a řeší vztahy s kamarády. Jak jim neublížit, jak zapadnout, a přitom si ve skupině dokázat nastavit hranice. Zjistili jsme také, že pro mladé tohoto věku ztrácíme jako dospělí důvěryhodnost, protože jim často k jedné jejich otázce podáváme zcela protichůdné informace a pokyny, na nichž zaníceně trváme a které se vzájemně vylučují. Jako zdroj informací a opory se pro ně tedy stáváme nespolehlivými, čímž se tím pro nás otevírá téma k zamyšlení a co s ním. Další výzva pro pedagogy i rodiče současného digitálního světa 🙂
Po úvodním seznámení se s badatelským tématem a MIU (tentokrát instrument Analyticko-syntetické vnímání) jsme se hned první den odpoledne vydali příjemnou procházkou na exkurzi do vodní elektrárny MVE Litoměřice, kde jsme se kromě spousty jiných zajímavostí o tom, jak funguje vodní elektrárna, několik metrů pod hladinou Labe dozvěděli princip Kaplanovy turbíny. Překvapilo nás, že v celé elektrárně pracují jen dva zaměstnanci. Provoz řídí počítače a více lidí tak není potřeba.
Celý čtvrtek jsme se pak pod vedením našeho pravidelného lektora a fyzioterapeuta Davida Heneberga věnovali prožitkovému programu, jehož cílem bylo pomoci nám objevit svůj vlastní energetický zdroj. Hýbali jsme se, při individuálních i skupinových aktivitách jsme dávali pozornost našemu tělu, co mu dělá a nedělá dobře a zvědomovali jsme si, co mu dává a nedává energii. Někteří pečlivě hlídali, jak si kdo obsah slova energie vykládá a střežili vědeckou přesnost.
V pátek nás po otevřeném sdílení a reflexi předchozího dne čekal další výživný program MIU, při kterém se analyzovala nejen úvodní řešení, ale i strategie řešení jednotlivých řešitelů. Než došlo k obhájení přístupů k problému, pochopení a syntéze názorů, museli jsme všichni prokázat velkou míru trpělivosti a úcty:) .
A odpoledne už cesta do Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, kterou jsme připravovali mnoho měsíců dopředu. Hlásili jsme předem snad i velikosti bot:) Hned při vstupu do areálu si uvědomili i ti, kdo akci předem nechystali, že jsme na místě, které je přísně kontrolováno, kde se přísně dodržují bezpečnostní pravidla a po kterém se můžeme pohybovat jen pod dohledem k tomu určeného zaměstnance. Před prostorem, kde byl umístěn model jaderného reaktoru jsme si museli obléci bílý plášť a v přístroji, který nás velmi zaujal, si obout právě vytvořené čisté návleky na boty. Na místě na nás čekal sympatický jaderný výzkumník, který nám velmi poutavým způsobem vysvětlil, jak funguje jaderná reakce a jaderná elektrárna. Jeho teoretický a zároveň praktický vhled do problematiky na nás udělal dojem, takže touha mít pana inženýra za fyzikáře se nabízela… Téma přísných nároků studentů na učitele jsme si při následné reflexi na základně dovolili doplnit o téma vstřícnosti studentů k učitelům / lektorům a výhody jednorázové akce versus dlouhodobé:)
Viděli jsme model jaderného reaktoru ve velikosti 1:1 a zjistili také, že díky tomu, že se Česká republika zavázala, že nebude vyrábět jaderné zbraně, v ústavu eviduje a přísně kontroluje tuny uranu s přesností v řádech miligramů. Od reaktoru jsme byli propuštěni až poté, co bylo příslušným přístrojem potvrzeno, že „nesvítíme“ a můžeme se tak odebrat na zpáteční cestu. Pro některé se zklamáním, že bez jediného gramu radioaktivního suvenýru…
V sobotu jsme pak shlédli film Helios o českém matematikovi Miloslavu Druckmüllerovi, jehož způsob focení a zpracování fotografií sluneční korony, což bylo původně jeho koníčkem, se stalo světovým průlomem ve zkoumání slunce jako takového a jeho fotografie dominují na stranách světových astronomických časopisů. Poté se badatlové vrhli do závěrečných prací, které v samotném závěru odprezentovali před ostatními.
Doufáme, že energie všech zúčastněných vložená do tohoto programu se už zúročuje a v blízké době se bude podílet na řešení energetických trablů stávajícího světa. Ať už přísně technicky či lidsky:)
Děkujeme všem badatlům a lektorům za velkou dávku inspirace ve všech podobách, fondu Hennlich za podporu pohybových aktivit, všem dalším spřízněným duším a podporovatelům, a těšíme se na příště.
Projekt byl podpořen z prostředků Fondu Hennlich administrovaného Ústeckou komunitní nadací. Program „Litoměřice-live city jsi ty“.
