🐴 O koních a lidech aneb Jak se (ne)domluvit
Jednodenní program Badatelské akademie Datel, říjen 2025
Ve dni jako vystřiženém z reklamy na babí léto se sešla parta zvídavců se zájmem o koně, a to
přímo v jízdárně a chovu koní Dvorka v Radvanicích. Po seznámení a pokusu zapamatovat si
alespoň nějaká z více než dvaceti jmen, jsme se pod vedením lektora Michala Josky rozdělili
do skupin a zapsali si, co si myslíme nebo víme o koních. Mimo jiné ze skupin zaznělo:
– kůň se dorozumívá zvuky a pohyby
– koně můžeme naučit pohyby a slovní pokyny
– když budeme stát za koněm, ublíží nám
– když kůň neposlouchá, zatáhnu, zamlaskám
– jsou to mírumilovná a citlivá zvířata
– spí ve stoje a čůrají neřízeně
– inteligence nezáleží na barvě hřívy
– běhají dostihy a pomáhají s manuální prací
– vyšlechtili jsme kladrubské plemeno koně pomocí genetiky, kterou objevil Johann
Gregor Mendel
– koně mohou uklidnit
Následovalo odhalování principů práce s koněm. Michal se nám proměnil v koně a naším
úkolem bylo přimět ho pomocí „vodítka“ k pohybu. S instrukcí „nikdy rychle, prudce a moc
hlasitě“ si několik z nás vyzkoušelo, že to není úplně snadné, chce to velkou pozornost, klid
a cit. Kouzlo tkví v práci s tlakem, který můžeme vyrobit mírným tahem a následným
povolením, machři pak už jen pouhým pohledem. ☺ Dozvěděli jsme se ještě například, že kůň
nevidí přímo za sebe ani přímo před sebe, a proto se může cítit ohrožen, stojíme-li přímo za
ním. Nebo také, že je stádové zvíře a jako samotář žije jen výjimečně. V hierarchii stáda je
většinou na vrcholu vůdčí kobyla, která má zodpovědnost, dovede ostatní k vodě, ke žrádlu,
varuje ostatní před nebezpečím. Vůdčí kobyla zároveň nikomu nic neodevzdá, jen svému
hříběti. Proto, když se snažíme koně uplácet pamlsky nebo jim dáváme „svoje“ jídlo z ruky,
automaticky se v hierarchii zařazujeme pod ně. Koně mají zakódováno, že jsou lovená zvířata,
což ovlivňuje jejich chování, jako je lekavost nebo útěkový instinkt. Tato přirozená reakce
z něj činí pozorné a ostražité zvíře, které je připraveno k útěku před nebezpečím. Koně si
zkrátka zaslouží náš respekt a pokud s nimi chceme vycházet, musíme něco vědět o jejich
potřebách.
Přesunuli jsme se do stájí a seznámili se s Attilou, koněm, který nám měl dělat koňského
průvodce. Po krátké svačinové přestávce ho Michal konečně! 🙂 přivedl do jízdárny. Krásný,
velký chladnokrevný kůň s plavou hřívou, Českomoravský belgik Attila. Michal s ním pracoval
třikrát před tím, než jsme je spolu viděli my, působilo to ale jako by byli sehranou dvojkou už
nějaký ten rok. Attila couval, otáčel se, rozcházel a zastavoval podle toho, jak mu Michal
ukazoval ukazovátkem nebo jen pohledem a tlakem očí. Byl to tanec dvou vzájemně se
respektujících bytostí. Attila se připravuje na dráhu hippoterapeutického koně, a tak souhlasil,
že nás povozí. S každým obešel celou jízdárnu a každý, kdo na něm právě seděl, se zavázanýma
očima odhadoval, která noha je právě vpředu. Když se trochu soustředíte, poznáte to, a to jak
u předních, tak i u zadních. A díky Andrejce, která byla Michalovou asistentkou a oporou víme,
že člověk, kterému je na nějakou dobu odepřeno chodit, může na koni zažívat opět pocit chůze
☺
Kdo zapomněl Attilovi poděkovat za projížďku přiblížením hřbetu své ruky k jeho nozdrám,
toho Michal laskavě leč nekompromisně vrátil.
Cestou na oběd a z oběda se někteří z nás museli do zásoby vykřičet, aby následně ve stájích
opět vydrželi v klidu. Čekala nás totiž ještě jedna projížďka, tentokrát na voze. Dvě kobyly
utáhly vozík se šesti dětmi a dvěma dospělými jako nic, běhaly po louce nahoru a dolů jako by
se nechumelilo.
A co jsme si po téměř celém dni s koňmi uvědomili? Že kůň není růžový jednorožec určený
k zaplétání copánků? Že ke koni máme přistupovat v klidu, nekřičet a neběhat kolem, aby se
nevyplašil? Že je to citlivý tvor, se kterým se můžeme domluvit na spolupráci, když budeme
respektovat jeho potřeby a zároveň mu nebudeme podlézat?
A vadí koni, že mu někdo sedí na zádech? Věříme, že ne … ☺
Snad si všichni zúčastnění program užili a děkujeme všem rodičům za dopravu svých ratolestí,
Michalovi a Andrejce za program, Terezce za pomoc s organizací a podporu, Martině za
zapůjčení Attily, Attilovi a dvěma dalším kobylkám za trpělivost, a také projektu MAP4 – Učíme
se na Náchodsku za financování celé akce. A těšíme se na setkání na některé z dalších akcí ☺
Za celý tým BA-D
Olga Jará
