Kde fantazie potkává dovednost: kreativní BA-D týden v Ústí nad Labem (červen 2025)
Týden na téma, Umění a řemeslo aneb Krása a trpělivost, jsme v knihovně v Ústí nad Labem společně začali otázkami: Co je to umění? A co řemeslo? Je v tom rozdíl? A co mají společného? Od začátku bylo jasné, že nepůjde jen o tvoření, ale i o přemýšlení, pozorování a objevování souvislostí mezi krásou a dovedností, volností a strukturou, nápadem a zručností. A protože jsme badatelé, nenechali jsme to jen v teoretické rovině.
Už první den jsme se pustili do tvoření – nejprve podle šablony, pak úplně volně, venku, podle nálady a pocitu. Brzy bylo jasno, co nás baví víc. Volná tvorba se rozjela naplno. Přesto jsme si v kruhu povídali o tom, kde je i přesná předloha důležitá – například u fasád historických domů, v architektuře, v tradiční výšivce, nebo když je potřeba vytvořit opakovatelný vzor třeba v textilní výrobě. A že i v těchto „přesných“ oborech může být ukrytá velká dávka tvořivosti.
Odpoledne za námi dorazila Kateřina Vlasáková – a s ní kufřík plný příze. Ukázala nám, že přízi lze vytvořit nejen z vlny ovčí, lamí, kozí, králičí (ano, angorský králík je opravdu hebký!) – ale dokonce i ze srsti psí! Děti si zkusily příst na vřetánku i na kolovrátku, pozorovaly, jak se z chomáče mění vlákno v nit – a že je to pěkně jemná práce. Ukázali jsme si také tkaní na malém stavu a obdivovali, jak vzory na hotových výrobcích nesou otisk zručnosti i fantazie. Na závěr jsme si vlastnoručně uplstili barevné kuličky – mokrou cestou, za pomoci teplé vody a mýdla.
Úterní dopoledne jsme strávili v Galerii Hraničář u fotografické strukáže – výtvarné techniky, při které jsme tvořili bez fotoaparátu. Pomocí fotocitlivého papíru, vývojky, ustalovače a hlavně slunce jsme vytvářeli obrazy z listů, travin i drobných předmětů. Běhali jsme ven za světlem a zase zpět do stínu – a s každým výtiskem vznikala malá vizuální radost. Někdo vytvořil tři obrázky, jiný patnáct – a když se sušily, prohlíželi jsme si je, porovnávali a sdíleli dojmy.
Navázala diskuze o tom, kde končí pouhá fotografie a začíná umění – a jak se proměnil způsob, jakým zachycujeme svět. Padaly otázky o mobilní fotografii, o reklamě, o starých snímcích i o tom, co dělá obraz silným nebo prázdným.
Středa byla ve znamení řezbářské práce. Přišel za námi Simon Colley – řezbář a hudebník, s otevřeným srdcem a anglickým humorem. Povídali jsme si o jeho cestě řemeslníka, o tom, jak mu pes těsně před dokončením zničil složitě vyřezávanou lžíci (měsíc práce!) – a taky o tom, jaké to je být trpělivý v prostředí netrpělivého publika. Děti si zkusily samy opracovávat dřevo, vyráběly kolíky ke hře Mölkky, naučily se držet nástroje, brousit i natírat olejem. A taky zjistily, že řezání do dřeva není jen tak – puchýře i malá zranění patřily k věci. I to je součást procesu. Odpoledne jsme se zklidnili při houslové a kytarové improvizaci – a kdo chtěl, jen ležel a poslouchal. Výsledkem tohoto dne byla hra Mölkky, která nám zůstane i pro další BA-Datelské programy a kterou jsme si pak ve čtvrtek (kdo chtěl) společně v parku zahráli.
Ve čtvrtek jsme sklízeli plody celého týdne. Ve skupinkách jsme hledali, co všechno se nám vybaví pod pojmem umění, co pod pojmem řemeslo – a co mají společného. Naše nápady jsme výtvarně ztvárnili pomocí principu Vennových diagramů a následně prezentovali před skupinou. A zjistili jsme, kolik toho mají umění a řemeslo společného….
Odpolední keramická dílna s Pavlínou Koukolovou byla plná hmatových zážitků. Vyráběli jsme misky a vázy – někteří pomocí přírodnin, jiní si zkusili i keramická razítka, která si Pavlína sama vyrábí. Všichni si to moc užili a i ti, kteří s keramikou už pracovali, si pochvalovali možnost zkusit si nové přístupy. Prostor byl i pro volnou tvorbu.
Celým týdnem nás jako obvykle provázela i metoda MIU – chvíle ticha a soustředění. Někdy byla výzvou, jindy uklidněním. A pro mnohé se stala klíčem k tomu, jak víc vnímat nejen úkol, ale i sebe při jeho plnění. Jak řekla jedna z účastnic: „Odnesla jsem si poznání, že ne vždycky jde všechno hned.“ Což se ostatně ukázalo i při našich řemeslně-uměleckých projektech.
Závěrečný den jsme věnovali shrnutí celého týdne, individuálním reflexím a tvorbě výstupů. Děti sdílely, co pro ně bylo náročné, co jim šlo snadno, co by si chtěly vyzkoušet znovu. U mnohých zaznívala slova jako trpělivost, pečlivost nebo obdiv k práci druhých.
V průběhu týdne jsme zjistili, že umění i řemeslo vyžadují soustředění, jemnost, čas i odhodlání.
Děkujeme dětem za jejich otevřenost a zapojení, odborným lektorům za jejich ochotu a zkušenosti a všem dospělým v zázemí knihovny za podporu, která nám umožňuje naše BA-D týdny prožívat.
