Astronomie je zkrátka téma, které nikdy neomrzí – a letos se nám to opět potvrdilo. Zájem o týden byl veliký a mezi přihlášenými se objevilo i několik známých tváří z loňského programu astronomie. Tento týden nás neodradilo od bádání nic – ani žár z naší nejbližší hvězdy, ani déšť (který možná působil jako pozemská obdoba skleněného deště z jedné exoplanetky), ani ranní mlha. A už vůbec ne astronomická únava, která na nás padla po večerním pozorování Měsíce a hvězd.
Do tématu jsme se ponořili po hlavě hned v pondělí – připravili jsme si myšlenkovou polévku na téma „Co se mi vybaví, když se řekne astronomie“. A vznikla opravdu hutná směsice nápadů, pojmů a asociací. S překvapením jsme zjistili, kolik toho vlastně víme. Mnoho z těchto pojmů jsme si pak během týdne rozklíčovali s pomocí odborníků, kteří s námi své znalosti i nadšení štědře sdíleli.
Po skupinkách jsme si zmapovali naši BA-Datelskou základnu v knihovně. Každá skupina musela zákresem zjistit, kde je ukrytý poklad – a tím nebylo nic jiného než další mapa! Tu jsme museli slepit, rozdělit se do tří týmů a vyrazit ke společnému cíli. Lektorská parta nám to ale nehodlala ulehčit – naopak se nás pokoušeli zmást a svést z cesty. Marně. I přes drobná bloudění jsme nakonec dorazili všichni. A zkušenosti z mapování jsme zužitkovali hned další den – tentokrát jsme se podle papírové mapy vydali do Hvězdárny v Teplicích. Naši intuici už jsme si nenechali rozházet a k cíli jsme dorazili přesně podle plánu.
Na hvězdárně jsme měli možnost sledovat Slunce přes obří dalekohled, poznali jsme různé typy filtrů a zaznamenávali sluneční skvrny – tedy chladnější místa na povrchu Slunce. A co znamená „chladnější“? Asi 4 500 °C. Jen o tisíc méně než zbytek slunečního povrchu – astronomicky vzato skoro nic, ale opticky to vytvoří výrazné tmavé skvrny. Zaujalo nás i množství objektů, družic a vesmírného smetí, které neustále obíhají naši planetu. I za dne nás překvapilo, že jsme mohli spatřit planetu Venuši. A zjistili jsme, jak malá ve skutečnosti je Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Vytvářeli jsme si každý také vlastní solarograf, na jehož výrobu přikládáme návod na konec této souhrnné zprávy.
Další den jsme přivítali našeho oblíbeného lektora Štěpána Tótha. Tentokrát jsme se nezaměřovali na Slunce, ale na fascinující exoplanety – tedy planety mimo naši sluneční soustavu. Zjistili jsme, že díky nim lépe chápeme vznik planetárních systémů. Zkoušeli jsme si vypočítat, kolikrát bychom slavili narozeniny, prázdniny nebo Ježíška, kdybychom žili na některé z těchto planet. A že by to byla jízda! Déšť ze skla, diamanty doslova všude, vítr o rychlosti 9 700 km/h? Takové jsou běžné dny na některých exoplanetách. Zkoumali jsme také zvuky ze Sputniku, snímky z Hubbleova dalekohledu a probírali jsme i aktuální vesmírné novinky. Znepokojila nás informace, že až bude dobudována síť Starlink, bude kolem Země obíhat až 12 000 satelitů – v současnosti jich je přibližně 6 900.
Zapsali jsme si i datum do budoucna – v roce 2029 nás čeká blízký průlet asteroidu kolem Země. A připomněli jsme si, že meteorit, který kdysi přispěl k vyhynutí dinosaurů, měl sílu několika miliard atomových bomb…
Večerní pozorování nám letos trochu zkomplikovala mlha, takže jsme neviděli všechno, co bychom chtěli. Ale i to je realita astronomů.. Přesto byl Měsíc nádherný a obrovský! A ti nejvytrvalejší z nás zahlédli Saturn.
Ve čtvrtek nás navštívil Radek Šrejbr, vášnivý znalec a sběratel meteoritů. Přinesl s sebou nejen zajímavé informace a fotografie, ale také svou soukromou sbírku pravých meteoritů – a několik BA-Datliků si jeden malý vesmírný kámen dokonce pořídilo domů. Kromě toho je Radek spoluautorem knihy Meteority – umění vesmíru, která nyní obohatila naši BA-Datelskou knihovničku.
Pátek už tradičně patřil výzkumné práci – ve dvojicích nebo samostatně jsme si vybrali jedno téma, které jsme zpracovali do výukového plakátu. Nechyběly ani vlastní ilustrace a osobité pohledy na vesmír.
Děkujeme všem zúčastněným BA-Datlíkům, rodičům, lektorům i odborníkům, kteří s námi tento týden strávili. Speciální poděkování patří opět Štěpánovi, který nám svým klidem, znalostmi a respektem k dětské zvídavosti připomněl, že i vesmírné otázky je možné zkoumat s nohama na zemi – ale s hlavou v oblacích.
BA-Datelský tým.
Solarograf je přístroj, který zaznamenává sluneční svit během několika ročních dob. Skrz plechovku je propíchnutá malá dírka zalepená černou lepicí páskou a uvnitř je nainstalovaný fotopapír, který po odkrytí dírky snímá obrazy.
Umístění přístroje je nejlepší na jižní straně, kde svítí Slunce téměř celý den. Je potřeba solarograf připevnit tak, aby se nemohl hýbat a obraz zůstal bez různých „duchů“. Možnost umístění na balkoně, na parapetu (lepší zvenčí okna), na stromě…
Doba snímání je vhodná několik měsíců. Malá dírka musí směřovat do prostoru.
Při odinstalování je potřeba opět zakrýt malou dírku v plechovce. Poté vzít plechovku do tmavé místnosti, odlepit a odkrýt víčko a vytáhnout fotopapír. Obraz ustálit pomocí ustalovače a vývojky jako normální fotografii. A nebo jednodušší varianta – obrázek ihned oskenovat a uložit do počítače, kde s ním dále mohou děti pracovat pomocí photoshopu.
