Po nadšeném fyzikovi a astronomovi tu máme dalšího juniorského lektora, nadšeného geologa Jáchyma Semeráka, sedmáka z hronovské základní školy, se kterým jsme se vydali na dobrodružnou výpravu do Prvohor.
Sešli jsme se v hronovském parku, zjistili, že jsme všichni dobře naladěni a vydali se k prvnímu araukaritu neboli zkřemenělému stromu (přesnější označení než zkamenělý strom :)), nedaleko od parku. Tam nám Jáchym zasadil Prvohory do časového horizontu a nastínil, jak to tu v té době zhruba vypadalo a co rostlo. Kolem nás během chvíle vyrostly dvaceti až čtyřicetimetrové kapradiny, přesličky a plavuně, lítaly čtyřiceticentimetrové vážky a po zemi běhaly mnohonožky. Úžasná představa.
Další cesta se odvíjela pěkně do kopce nad Hronov. Těsně před Vysokou Srbskou odbočka k Vítovým dolům a kousek od ní druhá zastávka, tentokrát už s nalezištěm otisků prvohorní flóry. Téměř dvacet kladívek začíná pracovat a ozývají se zvuky nadšení i zklamání. Dvě kladívka prvotní nápor nepřežila. Později se nedopatřením rozbila ještě jedna lupa, která sice tím pádem ztratila svůj účel, ale o to vypadala umělečtěji (viz foto ve fotoalbu). Jáchym učil trpělivě mladší, jak správně do kamene klepnout, aby se vrstvy správně oddělily a mohli jsme objevit otisk plavuně, kapradí či přesličky.
Pod tlakem času ukončujeme odborné práce a vydáváme se do místní Hospody Na Kopci na řízek. Byl skvělej, můžeme doporučit 🙂
Posilněni pokračujeme krásnou romantickou krajinou směrem na Závrchy, což je místo, kam byste chtěli jezdit k babičce na prázdniny. My se jen kocháme a pokračujeme dolů úvozem, podél vyschlého potoka. Nedaleko bývalého dolu Vilemína zastavujeme a Jáchym nás seznamuje s dalšími zajímavostmi, tentokrát se dozvídáme o vymírání druhů. V prvohorách proběhla tři z pěti největších hromadných vymírání v dějinách Země. Dvě z nich zásadním způsobem přetvořila život v mořích, to poslední na rozhraní prvohor a druhohor téměř vyhubilo život na celé planetě. Je označováno za největší známou katastrofu v dějinách života, která byla způsobena gigantickým vulkanismem na území dnešní Sibiře. Erupce uvolnily obrovské množství skleníkových plynů, což vedlo k prudkému oteplení, masivnímu tání a překyselení oceánů, v důsledku čehož zaniklo 90 až 96 % všech mořských druhů a přibližně 70 % suchozemských obratlovců. Vyhynuli například trilobiti, velcí obojživelníci a obrovské množství hmyzu.
U staré haldy, pozůstatku místní těžby uhlí se rozbíháme opět na „lov“. V lese nad cestou se to hemží permoníky, ve kterých se probouzí geologická vášeň 🙂. Nálezů je bezpočet, převážně otisky listů a stonků prvohorních rostlin.
Když se vydáváme na zpáteční cestu, tíha batůžků ovlivňuje tempo chůze, takže do cíle na poříčské letiště přicházíme o dobrých patnáct minut později. Po cestě ale ještě stíháme hrát kolíčkovanou, najít pár araukaritů na poli, svačit a obdržet od Jáchyma krásný geologický diplom.
Děkujeme tentokrát hlavně Jáchymovi za všechny zajímavé informace, skvělý verbální projev, trpělivost a přátelský přístup ke všem mladším kolegům, kteří na něm doslova viseli 🙂
Děkujeme také Jáchymově mamince Šárce za pomoc s přípravou a veškerou podporu. V neposlední řadě děkujeme Terezce, že s námi zase šla 🙂, všem malým geologům a jejich rodičům. Byl to parádní výlet díky vám všem!
Za celý tým BA-D
Olga Jará
