Kdo měl kdy co do činění s Báňskou záchrannou službou na Odolově (BZS), nešetří chválou. Náčelník Petr Šafář, který naši téměř třicetihlavou skupinu celou stanicí provázel, je typ člověka, který chcete, aby vás zachraňoval 🙂 Vyzařoval z něj bohorovný klid a pohoda člověka, který už má nějakou tu krizovou situaci za sebou…
Během dopoledne jsme se dozvěděli mnoho podrobností o provozu BZS, prohlédli si sklad záchranářského vybavení do vody, do výšek i do prostředí zamořeného chemií. Také už víme, jak mají záchranáři dlouhé směny a že pokud chceme záchranáře za muže, musíme počítat s tím, že nebude moc doma 🙂 Ženy zde pracují pouze v administrativě. Zdejší záchranáři nasazují denně své životy nejen přímo při záchraně jiného lidského života, ale také při odstraňování technických potíží všeho druhu, například při zanesení různých větracích či odtokových šachet. Mimo tyto specializované záchranné akce pomáhají také jako složka integrovaného záchranného systému, vyjíždějí k nehodám, úrazům i nemocem a nevolnostem všeho druhu.
Původního zaměření, tedy záchranářství v dolech, ubývá, stejně jako dolů. Ten místní, kde se těžilo kvalitní černé uhlí, by měl být zatopen. To pan Šafář nepovažuje za šťastné rozhodnutí mimo jiné proto, že je to nevratné.
A co si z BZS odnášíme jako výstrahu? V podzemí se často hromadí nebezpečné plyny, například oxid uhličitý, oxid uhelnatý, nitrózní plyny (oxidy dusíku) nebo metan. Vlezeme-li do jakékoliv jámy, dolu nebo štoly, může tam některý z těchto plynů být. Nejsou vidět ani cítit, přesto nás mohou přivést do bezvědomí nebo otrávit. Proto je nutná opatrnost. Takže nikdy nelezeme do opuštěných dolů ani jiných „děr v zemi“!
Součástí práce báňských záchranářů je udržovat se ve výborné fyzické kondici, proto je na jejich základně také posilovna, a hlavně cvičný polygon neboli dýmnice – menší tělocvična, zcela vyplněná dřevěnou čtyřpatrovou „prolejzačkou“. Pro některé z nás ráj na zemi, pro jiné zhmotněný strach z výšek nebo uzavřených prostor. Uronili jsme tu pár slziček, ale nakonec i ti, co měli zpočátku strach, přemohli sami sebe a celým prostorem prolezli. Velká poklona 🙂
Součástí přípravy na venkovní BA-Datelskou výpravu je vždy také předpověď počasí. V tomto směru to ještě den před akcí vypadalo tak, že jsme si starosti opravdu nedělali. Polojasno a devět stupňů je fajn březnové počasí. Když jsme ale v poledne, po prohlídce BZS a svačině, vyráželi po hřebeni Jestřebích hor, byly tak tři stupně, o něco později začalo sněžit, a bezpečnostní kontrolky začaly blikat. Zastávky s vyprávěním o slavném loupežnickém synkovi Lotrandovi, plněním úkolů a luštěním šifer se zkrátily na minimum a k delšímu zastavení jsme využili jen altán s rozdělaným ohněm. Tam jsme také opekli buřty a vyrazili na rozhlednu.
Na vrcholu Žaltmanu jsme se pořádně rozhlédli, abychom věděli, kterým směrem pokračovat do Malých Svatoňovic. Když si na rozhledně určíte směr a pak jdete po točitém schodišti asi 90 schodů dolů, víte ještě, kterým směrem se vydat? Někomu pomohlo, že si podle výrazných bodů zapamatoval, kde je východ z rozhledny a ověřil ze shora, někdo se řídil namalovanou směrovou růžicí na informačních panelech a někdo šel zkrátka po cestě, která kolem rozhledny vede, bez ohledu na to kam…
Jelikož se Lotrando v našem příběhu rozhodl, že se stane spořádaným občanem Malých Svatoňovic, složili jsme u pramene nad městečkem slib a stvrdili ho podpisem a latinským heslem. Sub specie aeternitatis.
Nakonec naštěstí nikdo nezmrzl a bolavé nohy snad už nebolí 🙂
Děkujeme a vzdáváme hold všem dětem, které se během dne v něčem překonaly a zvýšily tím svou odolnost, děkujeme panu Šafářovi a celé BZS za jejich čas a prostor, děkujeme Terezce a Hance za laskavý doprovod, děkujeme rodičům za součinnost s dopravou a trpělivost při návratu, a také děkujeme projektu MAP – Učíme se na Náchodsku za financování celé akce. Těšíme se na další setkání 🙂
