Na týdnu s názvem Archeologie aneb Dopadneme jako mamuti se sešla neuvěřitelně klidná parta. Měli jsme spoustu BA-Datelských mazáků, ale také dost BA-Datlíků nováčků. Už při prvním dni jsme měli pocit, jako by i nováčci předem znali pravidla, kterými se na BA-D řídíme. Ale nebojte, dokázali jsme se pěkně odvázat a byla i sranda!
Hned první den jsme se po seznámení s partou, MIU a tématem vrhli do role archeologů. Zatím jsme zůstali u tvorby hypotéz a příběhů, které jsme přiřazovali k jednotlivým neznámým artefaktům. Praxe nás čekala až v následujících dnech.
Řekne se muzeum a vy si představíte nudné procházení uličkami v naprostém tichu? Tak přesně takhle rozhodně naše návštěva oblastního muzea v Ústí nad Labem nevypadala! Hltali jsme každé poutavé slovo paní průvodkyně, nacvičovali jsme si svůj pravěký rituál kolem ohně (někdo by mohl tvrdit, že byl plyšový, ale my ho v tom zápalu vnímali jako opravdový!). Při nacvičování rituálů jsme rozhodně nemuseli držet své hlasy a energii na uzdě, ba naopak – mohli jsme jásat, křičet, tančit nebo bubnovat, jak se nám zlíbilo. A že se nám to líbilo!
Seznamovali jsme se s pravěkými materiály a výrobky. Zjistili jsme, že zpracovat kůži ze zvířete není vůbec žádná hračka a že střílení z luku nám všem opravdu šlo! Ještě, že se nám ten vlk nehýbal.
Budova muzea v sobě ale skrývá i sklep, ve kterém se nachází laboratoř. A víte, co se v takové laboratoři dělá? Přímo v této se věnují očišťování, třídění a konzervování různých archeologických nálezů. A zrovna v tomto období zpracovávají kosti mamutů z naleziště na Bukově! My jsme měli naprosto jedinečnou příležitost tyto kosti nejen vidět, ale také si sáhnout na jeden z mamutích klů! Pro většinu z nás to byl zážitek na celý život. Fotit jsme bohužel nemohli, tak vám o tom můžeme alespoň velmi barvitě vyprávět.
O pěstních klínech jsme si povídali hlavně v úterý. Přímo do Klínků jsme vyrazili ve středu, odkud jsme dopravili až na místo určení jako za starých časů – pěšky. Pěstní klíny jsme s sebou ale bohužel neměli, takže po ulovení mamuta lukem a šípy jsme ho museli opracovat trochu jinými pazourky. Nakonec jsme poobědvali vcelku chutné mamutí buřty. Oběd z ohně (tentokrát opravdového) byl pro nás sice zážitkem, ale rozhodně ne tím největším. Předcházel tomu totiž rozsáhlý archeologický výzkum, který jsme dělali na dvou pravděpodobných vyznačených nalezištích. Jedna z lektorek tvrdila, že naleziště byla vyznačená v materiálech po prvních majitelích domu. My jsme však den poté přišli s podezřením, že to tam zakopala ona sama. Pravdu jsme se od ní sice nedozvěděli, ale nakonec jsme si uchovali v paměti hlavně pocity, které jsme prožívali při živelném odhalování artefaktů – a to bylo to nejdůležitější . Dobrodružství, očekávání, radost, štěstí, bolavé svaly, zablácené věci, odhodlání, vytrvalost, hrdost, sounáležitost.
Přirozeně jsme se všichni chopili role, ve které jsme se cítili dobře. Někdo z nás pilně kopal, někdo hlídal bezpečnost na nalezišti, někdo zajišťovat zápisy a pozorování, někdo očišťoval a konzervoval nalezené artefakty v „laboratoři“.
Do čtvrtka jsme předměty v rámci archeologie nazývali výhradně pojmy jako nálezy, artefakty, poklady… ale to jen do doby, než se u nás objevil archeolog Jozef Chajbulin Koštial alias Ďobo. Vyprávěl nám o své práci archeologa, o cestách po světě, o doporučeních na výstavy, které stojí za to navštívit (např. vrak lodi Vassa ve Stockholmu).
Dlouze jsme se snažili hledat odpověď na jeho otázku: „Co to ta archeologie vlastně hledá a zkoumá?“ Dlouho jsme bádali a dlouho se nás opatrně snažil nasměrovat tam, kam jsme měli dojít. Ano, archeologie samozřejmě zkoumá výše uvedené, ale co to všechno vlastně je? Věděli byste?
Archeologie zkoumá odpadky, přátelé.
Odpadky po lidech, kteří odešli do věčných lovišť, odpadky z věčných lovišť, odpadky po zvířatech, odpadky po působení přírody…
Navíc už víme i to, jak zaručeně naštvat pracujícího archeologa – „už jsi našel nějaký zlato?“ a také to, jak si ho zaručeně udobřit – zeptat se na stratigrafii.
Stihli jsme také čtyři lekce MIU (Metody Instrumentálního Uvědomování) a na různých úrovních a různých pracovních listech jsme trpělivě spojovali body. Někdo rychle, někdo precizně. Někdo v klidu, někdo s emocemi. Někdo plynule a někdo zkoušel případné záseky rozdýchat, rozcvičit nebo nahlédnout z jiného úhlu pohledu. V jedné skupině byla velkým tématem chyba. Dá se na ní vždy spolehnout? Co když nápověda postupně mizí až zmizí úplně? Poradíme si i bez nápovědy? Kdy? Pomůže nám zkušenost? Nebo kamarád? Nebo musíme změnit strategii?
Celým týdnem nás doprovázelo také intuitivní počítání, zvídavost, pohodová atmosféra a sounáležitost.
Děkujeme všem BA-Datlíkům, odborným lektorům, rodičům i sami sobě.
