Tímto týdnem nás provázelo proměnlivé počasí, ale nám se naštěstí podařilo vnést trochu stability naší náladou, tělem i akcí. Byli jsme pohodová partička, podobně naladěná i vyladěná, a komu se zrovna naladit nedařilo, tomu jsme pomohli anebo naopak dopřáli prostor. Náš týmový duch sílil už od prvního dne. Makali jsme, odpočívali jsme, hráli jsme hry a zapojovali jsme těla i mozky.
Juniorská BA-D lektorka Klárka Doležalová se už odmala intenzivně věnuje karate a v uplynulém školním roce i lektorování na základních školách. Klárka nás zasvětila do tématu sebeobrany velmi laskavě a s dávkou trpělivosti, zároveň velmi pevně a jasně.
Byla nám inspirací, jak si nastavit vlastní hranice, sebevědomě si za nimi stát a dokázat je ubránit. Naučila nás, kdy se nám vyplatí využít naučené chvaty, že někdy technika provedení překonává sílu a že je někdy výhodnější (či nutné) z některých situací zkrátka utéct pryč.
Na Konferenci v pohybu jsme po skupinách obhajovali výhody a nevýhody pohybu. Trénovali jsme přednes před přísným publikem, mluvení do mikrofonu a asertivitu.
Celé úterý jsme strávili s naším fyzioterapeutem Davidem Henebergem, který naše těla rozcvičil po vzoru Dášeňky, čili štěněte. Vyzkoušeli jsme si, jak náročné je batolit se, jaké je být v pozici „zmrzlého kuřete“ a co všechno ovlivňuje náš dech.
Zjistili jsme, že ve fyzioterapii se nepoužívá pojem správný pohyb, ale pohyb výhodný. A tak jsme se odpoledne snažili výhodnými pohyby hrát fotbal hlavou a v batolecí pozici. Žádný míč ani hlava nepřišly k úrazu. 🙂
Velkým tématem, které nám tento týden přinesl, byla naše komfortní zóna. Z té jsme dobrovolně i nedobrovolně vystupovali během středečního výletu v okolí Němčí – Průčelské rokle. Prudké klesání se střídalo s prudkým stoupáním, překonávali jsme kopřivové trsy, bahnité cesty i spadlé stromy. Někdo dokonce i zákeřnou hru Kolíčkovaná… V druhé polovině cesty nás překvapila naprostá průtrž mračen. Někomu se podařilo udržet v suchu alespoň vrchní díly oblečení, někdo boj za sucho vzdal již na začátku a někdo si zkrátka užíval, že může beztrestně řádit v hlubokých kalužích. Odměnou nám byly nádherné výhledy, příroda kolem a rozšířená komfortní zóna :). Upršené odpoledne jsme strávili u naší Dády na baráčku, kde jsme si vychutnali oběd, teplo, a sucho.
Celý předposlední den jsme strávili s partičkou podobně veselých a hravých dětí, jako jsme my, přesto z úplně odlišného rodinného zázemí. Většina z nich má za sebou náročnou minulost nebo/a zároveň se nachází v těžké životní situaci, ale během společného dne jsme moc rozdílů nevnímali a nedělali.
Nikdo nic nevysvětloval, nikdo se na nic neptal — stačilo být spolu, hrát si a nechat den
plynout tak, jak přicházel.
Vzájemně se i někteří BA-Datlíci ocenili za schopnost umírnit svoje nadšení do her a vyjít vstříc potřebám výrazně mladších, jiní se káli, že to nedokázali, uvědomovali si a všimli si, jak bylo na začátku těžké vstoupit do cizích prostor, party a pravidel a měli radost, že se počáteční ostych a nervozita postupně rozpustila.
Zkoušeli jsme pojmenovat, co k tomu pomohlo a došli jsme k tomu, že:
- vstřícnost
- provázení při prohlídce prostor
- nabídka snídaně a pití
- společné organizované hry
- a naopak úplné volno, kdy si mohl každý dělat, co chtěl
- legrace
- moc netlačit
- Belmondo 🙂 (pes – nikoli Jean Paul :), i když ten by to rozjel taky báječně!!)
- nastavená pravidla a hranice.
V pátek jsme byli doslova v jednom kole! Přijela za námi Ing. Margita Kadeřábková, mistryně ČR v judu, trenérka, jezdkyně na jednokolce, sportovkyně, “Prima baba”.. 🙂
Ukazovala nám zábavné i náročné rozcvičky a učila nás základy ježdění na jednokolce, což bylo mnohem těžší, než se na první pohled zdálo. Některým z nás dodala i nadějné vyhlídky do budoucna. 🙂
Děkujeme BA-Datlíkům, jejich rodičům, zábavnému počasí za trénink odolnosti, odborným lektorům, Belmondovi a našim tělům. 🙂
Projekt byl podpořen z prostředků Fondu Hennlich administrovaného Ústeckou komunitní nadací.
